Dítě nedělá, co chci

Určité problémy s chováním dítěte nevyřešíte návštěvami školních psychologů, v psychologických poradnách, ani u terapeutů. Důvodem je, že řešíte chování dítěte. Skutečnou příčinou je ale vaše chování.

Je to určené pro všechny maminky, jejichž děti nedělají, co od nich chtějí a tehdy, když jim to řeknou.

Nezáleží na věku dítěte. A co platí pro jedno dítě, uplatníte u všech ostatních.

Řešení je trvalé.

Dosáhnete toho, že nejen udělají co od nich chcete a to hned. Ale i bez řečí, ksichtění se, otázek, proč zrovna já, bez odmlouvání, křičení, bez naštvanosti. Protože někdy máte pocit, že nic jiného na ně nefunguje.

Začnete mít konečně pocit, že nejste na všechno samy. Že doma pomáhají, poslouchají, dělají, co jim řeknete. Díky tomu začnete mít pocit, že se na ně můžete do určité míry spolehnout a že si více rozumíte. Budete mít pocit, že jim mnohem více můžete věřit.

Problém je v tom, co z vás děti vnímají. Nechováte se tak, aby z vás měly přirozený respekt. Naučím vás, jak se chovat a jak s nimi komunikovat, aby se chovaly podle vaší představy. Jak chcete, jak v tu chvíli potřebujete.

Buď mají vaše děti problém jen s konkrétními věcmi, které od nich chcete. Nebo se vším, co chcete, aby udělaly.

Když dítěti řeknete, ať se jde učit do školy.

Chcete, aby něco udělalo doma. /vyndalo myčku, vysálo, uklidilo stůl atd./

S něčím vám pomohlo, když to zrovna potřebujete.

Dalo věci na místo, kam patří.

Šlo si uklidit pokoj, když mu to řeknete.

Šlo si vyčistit zuby tehdy, když mu to řeknete.

Když chcete, aby šly děti domů, přišly v čas nebo v určitou hodinu atd. /bez řečí, připomínek apod./

Chcete, aby odneslo špinavé prádlo do koše. Hned. Ne za hodinu, až se mu to bude hodit, až bude chtít.

Je to jen pro představu. Možná máte s dítětem problém, který by mě nenapadl, ale na tom nezáleží protože řešení je stejné.

Proto nepotřebuji mluvit s dětmi, ale s vámi, maminkami. A nebojte, zvládnete to úplně každá. A pokud se partner chová stejně, jako vaše děti, i to má své řešení :-).

Zbavíte se strachu, obav, nejistoty a pochybností. Jestli můžete, smíte, máte atd. Naučíte se, co je normální a co naopak není a proč. Získáte klid, jistotu, rozhodnost. Začnete se věřit a budete mít větší sebevědomí. Přestanete o sobě pochybovat. A podle toho se začnete chovat. Jen tak si u svých dětí získáte respekt a začnou vás brát vážně.

Přestanete dělat chyby, které si vůbec neuvědomujete a to v komunikaci s dětmi. Existují určitá pravidla, jak dosáhnout u druhých, aby se chovali, udělali to, co od nich potřebujete a to hned. Pokud je neznáte a nedodržujete, narážíte na zbytečný odpor, který v mnoha případech nikdy nedokážete změnit. A protože si své chyby nejsme schopni uvědomit, logicky je hledáme u dětí. A tam hledáme řešení. Ne u sebe. Proto je tak těžké a někdy nemožné vidět změny, výsledky, i když se opravdu moc snažíte a máte pocit, že jste pro vyřešení problému udělali naprosto všechno.