Děti a komunikace

Často máme pocit, že neděláme nic špatně. Že problém není v nás, ale v dítěti. Většina rodičů si totiž i v dnešní době neuvědomuje, že co dítě cíleně nenaučí, nemůže dítě umět. Vy jste se svým rodičům svěřovali, když jste z nich měli strach? Když jste se báli jejich reakce? Co na to řeknou, jak budou reagovat? Ne. Tak proč si myslíte, že vaše dítě je jiné?

Někdy víme naprosto přesně, kde děláme chybu nebo co neumíme, ale nevíme, co s tím. Takže se snažíme, děláme první i poslední a výsledek stejně neodpovídá tomu, co chceme a o co se snažíme. Věřte tomu, že vše se dá naučit a někdy to není vůbec složité, náročné nebo těžké. Jen musíte vědět, jak na to. Co chcete nebo potřebujete, aby ve vaší rodině fungovalo?

Potřebuji, aby se mi dítě svěřilo a komunikovalo se mnou, když vidím, že ho něco trápí, že má nějaký problém nebo, že není v pohodě.

Chci, aby se naučilo samo za mnou chodit a svěřovat se, když to potřebuje, protože ne vždy si musím všimnou nebo poznat, že ho něco trápí.

Chci, aby dítě za mnou samo přišlo a svěřilo se, že má nějaký průšvih a já se to nedozvídal od cizích. A chci, aby nemělo strach mi to říci.

Chci, aby dítě za mnou přišlo, když si s něčím neví rady. A chci se naučit, jak dosáhnout toho, abych si v tu chvíli na dítě udělal čas. A dítě tak nemělo pocit, že mě otravuje, obtěžuje, že na něj nemám čas.

Chci si umět s dítětem povídat o normálních věcech. Jak se mělo, co dělalo, jak bylo ve škole, co kluci a holky, jestli někoho miluje apod. Chci to dělat automaticky bez toho, že bych se do toho musel nutit, přemáhat nebo, že bych z toho měl špatný pocit. Jestli mám na to například právo apod.

Chci, aby mi dítě nelhalo, nezapíralo, nevymýšlelo si a řeklo pravdu, jak se věci skutečně mají. A to od drobností, až po ty důležité věci. Například kam jde, s kým jde, co bude dělat atd. U koho bude skutečně trávit noc apod. A chci, aby nikdy nemělo pocit, že ho nepatřičně kontroluji, že mu nevěřím apod. Například, když chci, aby mi napsalo zprávu, že se někde zdrží, zpozdí se s příchodem domů atd. Naopak, chci aby to dělo automaticky a nemělo s tím vůbec žádný problém.

Potřebuji dosáhnout toho, aby dítě za mnou přišlo jen tak si popovídat, pomazlit se a já si na něj v tu chvíli udělal čas. Aby dítě mělo pocit, že ho vidím rád a že neruší.

Omlouvám se, že to píšu, jako by to bylo určeno mužům, když vím, že jen malé procento mužů je ochotno něco nového se učit, něco u sebe změnit. Naopak pro ženy je normální, že když chtějí, aby jejich děti byly co nejvíce šťastné, tak nemají problém proto udělat, co je potřeba.

Buď máte problém jen s něčím z toho nebo se vším. Ale, pokud to takhle u vás doma funguje, tak gratuluji. Znamená to, že má vaše dítě pocit, že mu rozumíte, chápete ho, máte ho rádi a to se logicky projevuje na jeho vztahu k vám. Na jeho chování k vám a na jeho celkové psychické pohodě a vyrovnanosti. Vidíte na něm, že je spokojené. Což mu dodává na klidu, jistotě a sebevědomí. Pokud to tak u vás je, tak díky tomu neřešíte spoustu problémů. A co může být v životě lepší, než neřešit problémy, protože nikdy nevznikly.

Ale pokud to u vás doma takhle nefunguje, můžete tím vyřešit už existující problémy. Možná dokonce chodíte do psychologické poradny, ale žádný posun, změnu nevidíte. Tohle je možná řešení, které potřebujete. Minimálně se konečně dozvíte, co se s dítětem děje. Když nebude mít problém svěřit se vám je velká šance, že najdete to správné řešení. A postupem času můžete dosáhnout toho, o čem píšu v předchozím odstavci. Aby to u vás v rodině přesně takhle fungovalo. A co je nejlepší? Že přijdete sami, bez dítěte. Protože řešením jste vy. Rodiče.

Všechno je o určitém způsobu myšlení, pocitech a chování. Naučím vás cokoliv z toho, o čem píšu, pokud si uvědomujete, že to potřebujete, chcete toho dosáhnout. Jakmile si jednou vytvoříte potřebné zvyky, váš vztah s dítětem se v pozitivním slova smyslu změní na celý život. A to, co se od vás naučí předají svým dětem. Protože to pro ně bude už normální a přirozené.

Je to vhodné pro maminky a tatínky, kteří ještě nemají děti. Pro ty, kteří dítě už čekají nebo jejich děti jsou malé a chtějí, aby to tak mezi nimi bylo od začátku. Děti se pořád učí od svých rodičů. Nevzdávejte to. Pokud máte vstřícného partnera, který je otevřený učit se novým věcem, můžete přijít oba, za stejné peníze. Naopak, když víte, že s tím u partnera "narazíte", protože je přesvědčený, že on to nepotřebuje, je to blbost apod., tak to nevadí. Až to pro vás bude přirozené a normální, partner se od vás bude učit pozorováním. Nebo pokud budete chtít, až budete mít dostatečné sebevědomí, naučíte ho a vysvětlíte mu, proč to má umět. Zvládne to úplně každý.

Vložte svůj text...